A je to tady. Čas nazdobit vánoční stromeček a vytvořit si doma krásnou sváteční atmosféru. Dobrá tedy, beru do ruky pilku a vyrážím na zahradu pro letošní smrček.
Hrát si s ohněm je přesně to, co děti baví a velmi láká. Nedivím se tomu ani trochu, protože na ohni je něco nesmírně přitažlivého. Je to mocný a divoký živel ve své základní podobě. Hrátky s ohněm jsem ale, narozdíl od mnohých rodičů, svým dětem neodpírala, ba přímo naopak. Samozřejmě, a to zdůrazňuji, vždy pod dohledem dospělých a s...
Myslela jsem, že se mi to nestane, ale i já jsem kouzlu růží propadla. Nedalo se tomu uniknout, jelikož květy růží jsou mistrovským dílem krásy. Přestože osobně velmi oceňuji jednoduchost a skromnost květů, třeba těch lučních, ráda se nechám oslnit i ušlechtilou nádherou růží.
Náš pozemek byl po dlouhá desetiletí polem, které bylo obhospodařováno klasickým způsobem - těžká technika, jeden postřik za druhým a na střídačku kukuřice, obilí a řepka. Když jsme pole převzali do svého vlastnictví, hned jsem na něm s nadšením začala pěstovat zeleninu. První dva roky jsem jásala, protože všechno rostlo krásně a velmi rychle. Tak...
Kdybyste si zasadili, tak jako já, arónii před kuchyňské okno, od konce srpna byste si při vaření mohli užívat pozdně-letní přehlídku ptactva. Černé bobulky arónií jsou totiž jejich velmi oblíbenou pochoutkou. Keř či stromek arónie se v tuto dobu stává rušnou křižovatkou ptačích tras.
Vždycky jsem ráda ochutnávala mirabelky různých barev a chutí, které jsem si trhala v přírodě, většinou v mezích a podél cest. Některé byly dobré, některé kyselé nebo mdlé, jen zřídkakdy jsem narazila na plody chuti opravdu výborné.
Dobromysl obecná je jednou z mých nejoblíbenějších bylinek. Mám ji silně spojenou se vzpomínkou na veselé rodinné výlety mých dětských let. Každé léto jsme na tatínkův povel naskákali do naší staré černé volhy a tímto vznešeným korábem jsme frčeli na jeden z nedalekých kopců, kde dobromysl rostla hojně a přirozeně.
Je překrásný červnový den a já si, po delší době, vyrážím jen tak do přírody. Mířím ke svému oblíbenému místu - zarostlé roklince mezi lány polí, ze které si před lety někdo udělal zahrádku. Tuším, že v tuto dobu tam budou vykvétat kosatce, a ty bych si ráda vyfotila.
Kdybych byla vílou a chystala se na slunovratový karneval, určitě bych si oblékla šaty ze svítivě červených okvětních lístků vlčího máku. Měla bych tak jistotu, že budu opravdu nepřehlédnutelná. V tomhle květinovém modelu bych krásně zářila, působila i lehce svádivě a o taneční partnery by nebyla nouze.
Když jsem se před lety dozvěděla, že se u nás dají pěstovat bambusy, hned jsem chtěla taky nějaké mít. Do té doby jsem je znala jen jako pevné a trvanlivé tyčky v regálech zahradnických center. Pořídila jsem si tedy sazeničky vzrůstného bambusu rodu Phyllostachys a těšila se, že budu mít časem tyčky vlastní. To jsem ještě netušila, že se...
Celkem zásadní otázkou je, podle čeho se má člověk v životě orientovat, aby šel tou správnou cestou a byl tudíž šťastný. Aby to byla cesta v souladu s jeho duší, přinášející radost a pocit naplnění.
Posvátný hájek považuji za "klenot" naší zahrady. Ani ne tím, jak vypadá, je ještě malý a nenápadný, ale způsobem, jakým vznikl a také tím, co pro nás symbolizuje.
Velmi ráda si prohlížím různé zahradnické katalogy, zvláště ty květinové. Kromě vzhledu, vlastností a nároků rostlin si všímám i jejich názvů. Vždycky jsem zvědavá, jestli autor názvu dokázal tímto slovem či slovním spojením rostlinu vystihnout.
Jak říkal pan Horníček: "Někdy moudrost přichází s věkem, a někdy věk přichází sám." Můj tatínek je naštěstí ten první případ :)
Zjistili jsme, že naše milovaná zahrada se nachází přesně v místě trasy plánovaného kanálu Odra-Labe-Dunaj. Pokud by se tato gigantická stavba uskutečnila, byla by větší část naší zahrady odbagrována a přetvořena v říční koryto. To jsou vyhlídky, že? Je vůbec možné v této situaci dál spokojeně tvořit?
V jaké poloze rádi odpočíváte? Já osobně třeba nejraději ležím. Některým lidem naopak více vyhovuje sezení (moc jich ve svém okolí nemám). Jsou schopni dlouho si u stolu číst, jen tak sedět a povídat si, učit se - pro mě naprosto nemyslitelné.
