Zvířecí sci-fi

Představme si situaci, že by se zvířata stala aktivními hráči v celosvětové hře zvané zvyšování životní úrovně.

Už od počátku věků až doposud se zvířata chovala přibližně stejným, stálým způsobem. Řídila se jasně danými přírodními zákony, a tak se orel vždycky choval jako orel, myš jako myš, ovce spásaly trávu, zatímco lvi si svoji potravu lovili. Ptáci si stavěli hnízda v korunách stromů, opičky poskakovaly ve větvích, hladiny tůněk spokojeně brázdily hbité žabky.

Existoval zde jasný a vybalancovaný systém vzájemných vztahů a zvyků, ke kterému byla zvířata jakousi neviditelnou silou pevně připoutána.

To vše se ale teď v naší sci-fi mění. Nastal čas upgradovat tento tisíciletý řád a přinést trochu té svěží, vzrušující změny do zvířecí každodennosti. Zvířata houfně opouštějí své zažité zvyky (teď jim říkají předsudky) a vykračují vstříc lepšímu životu. Vždyť z lidských hovorů zaslechly, že všude kolem se rozprostírá svět neomezených možností, šancí se lépe uplatnit a svůj život pozvednout na vyšší úroveň.

Asi to nebude nic těžkého, když to zvládli i lidé - tvorové, kteří neumějí ani pořádně běhat, skákat, hrabat, natožpak samostatně létat. Docela špatně slyší, jejich oči neumí zoomovat, o čichových možnostech ani nemluvě. Ale nápady, to zase oni mají! A ne málo. Možná si, my zvířata, nějaké vypůjčíme.

A tak se daly do toho. Začaly vyvíjet všelijaké zlepšováky a fígle, jak udělat svůj život pohodlnějším a zajímavějším. Přemýšlely, jak si vytvořit a zakonzervovat větší zásoby jídla, aby nemusely den co den hledat potravu. Napadlo je, že si své příbytky budou vyrábět z modernějších materiálů, než jsou jen obyčejné větvičky, tráva či kůra. Dostaly chuť procestovat svět. Jejich vynalézavost se každým rokem zvyšovala a svět se pomalu, ale jistě měnil.

Pár století uteklo jako voda a máme tu vrabce v ultralehkých stíhačkách, kteří si pochvalují, že konečně vidí svět z mnohem vyšší perspektivy. Medvědi už nemusí přes zimu osaměle spát ve svých brlozích. Mohou se jít pobavit s kolegy jezevci a ježky do zábavných parků, a to klidně i dlouho do noci. Takové srandy si neužili celá staletí! Veverky už nemusí pracně hledat lískové oříšky, vždyť si mohou objednat ty z Nového Zélandu. Rozhodně jsou křupavější, mají zajímavě exotickou příchuť a navíc obsahují více proteinů, než oříšky z našich keřů.

Dekády ubíhají, vývoj sviští kupředu a možností je stále víc a víc. Pavoučci už používají výhradně sítě z pyroxenových vláken, vyrobených z měsíčního prachu. Křečci v bankovnických stejnokrojích radostně sčítají bohatství pozemské zvířeny.

Je to tak, život je teď mnohem pohodlnější, než kdy dřív. Třeba takový med už se vyrábí jen v laboratořích. Není sice tak kvalitní, ale celé ty bilióny včel mohou trávit svůj čas u vzdělávacích pořadů "zverinetu", neboli zvířecí verze internetu. Těch informací, co tam je! Plno dobrých rad. Třeba jak upravit společensky naprosto nepřijatelnou váhu slonů. Dle odborných studií stačí, aby slon přešel na masitou stravu, která přece dělá křivky všech koček, pum či gepardic tak ladnými a přitažlivými.

Pokročme dál. Zdá se, že zvířata se v novém světě cítí šťastně a spokojeně. Aby taky ne, když bezpečnost zvířecí konfederace je dobře zajištěna. Ve dne v noci nad ní bdí armáda dokonale vycvičených vlků pod vedením pronikavě inteligentní hyeny. Žraloci, samozřejmě jen s příslušným razítkem v rybářském průkazu, brázdí ulice v pohyblivých akváriích a mechanickou rukou si loví suchozemce.

Ne! Dost! Končím s rozvíjením těchto myšlenek. Aby mě třeba náhodou nenapadlo, že zvířata vyhodnotí lidský druh jako méněcenný, leč dobře využitelný. Ohrádky, velkochovy, lidírny... Do mysli se mi ještě vkrádá poslední představa, jak tygří puberťák před klecí s cedulkou "Homo sapiens" hecuje svého kamaráda: "Pořádně na něho zařvi, ať vidíme, jak se lekne." :)

Co říci na závěr? Zaplať pánbůh, že zvířata všech kmenů, řádů a čeledí podléhají pevným a moudrým zákonům přírody. Že ta krásná stabilita zvířecího světa zůstává zachována. Naštěstí se snad můžeme spolehnout na to, že i nadále tygr zůstane tygrem, zajíc zajícem a motýl motýlem.

Autor článku: Jaroslava Ševčíková