Zahradní gauč aneb proč mít na zahradě ležení

V jaké poloze rádi odpočíváte? Já osobně třeba nejraději ležím. Některým lidem naopak více vyhovuje sezení (moc jich ve svém okolí nemám). Jsou schopni dlouho si u stolu číst, jen tak sedět a povídat si, učit se - pro mě naprosto nemyslitelné.

Jsem duší zahradnice a ráda trávím hodně času na zahradě. I tam chci plnohodnotně odpočívat. Dlouho jsem cítila, že lavička nebo zahradní křeslo nemůže poskytnout takové pohodlí, jaké vyhovuje mému tělu. Pořád mi tam venku něco podstatného chybělo. A pak jsem na to přišla - chybí mi tam postel :)

Nerada bych, abyste získali dojem, že jsem pecivál. Považuji se za poměrně pracovitého člověka, spíš se musím učit více odpočívat. Čím víc ale člověk pracuje, tím důležitější je, aby ty vzácné okamžiky odpočinku strávil co nejlépe. Tak, aby to maximálně vyhovovalo jak jeho tělu, tak i duši. To klasická lavička v mém případě nesplňuje. V tomto směru jsem odsunula bokem veškerou skromnost a rozhodla jsem se dopřát sobě a své rodině, která také raději leží, to nejlepší.

Zkusila jsem na internetu hledat něco jako venkovní gauč, ale nikde nic. Moje požadavky byly následující:

• Rozměr jako klasická postel (délka, šířka a výška od země) - mimo jiné, aby se dala použít běžná matrace.
• Opěrky ze tří stran tak, aby bylo možné střídal ležení a sezení. Aby mohl sloužit i jako hrací prostor pro děti a místo pro klábosící mládež. A také, aby se daly používat polštáře a nepadaly na zem.
• Hezké na pohled

Mám to štěstí, že můj manžel je velmi šikovný. Rád pracuje se dřevem, a tak se do toho s nadšením pustil. Vymysleli jsme základní nákres a potom, v průběhu práce, jsme náš dřevěný gauč ještě dolaďovali. S výsledkem jsme velmi spokojení.

Gauč jsme zatím na zkoušku umístili pod korunu třešně. V lehkém stínu stromu je během léta příjemně. Toto naše ležení se hned stalo vyhledávaným místem v zahradě. Dcera si tam za pěkného počasí ráda čte, syn a manžel si tam občas také přijdou odpočinout a já tam ráda přemýšlím na svými návrhy,...

Když k nám na prázdninový výlet přijela má sestra s dětmi, bylo to nejvíce využívané místo v zahradě. Toto ležení pojme i docela slušný počet menších dětí. Poskytne jim příjemný prostor třeba pro běžné stolní hry, karetní souboje, malování i dlouhé debaty o všem možném.

Výhodou je, že člověk není přímo na zemi, a tak po něm neustále nelezou různé breberky. I po dešti, když je zem mokrá, se dá toto ležení krásně obývat. Všechno tohle vítám, jsem ráda, když děti i my dospělí trávíme hodně času venku.

Navíc, svou zahradu tak máme šanci poznat ještě z úplně jiné perspektivy. Můžeme si vychutnávat pohled na paprsky slunce prosvítající mezi větvemi stromu, let ptáků, měnící se oblohu. Zjistíme třeba, že nebe je každý den úplně jiné, že odstínů modré je víc, než jsme si mysleli. To všechno a mnohem víc můžeme v leže pohodlně a dlouze sledovat. Je to nádhera!

Ráda si těchto chvilek užívám. Když se blíží večer a ochlazuje se, donesu si deku, zachumlám se a sleduji, jak se den mění v noc. Už teď se těším na tajemné červnové večery, kdy se setměním začínají vylétávat světlušky ...

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková