Vánoční stromečky z vlastní zahrady

A je to tady. Čas nazdobit vánoční stromeček a vytvořit si doma krásnou sváteční atmosféru. Dobrá tedy, beru do ruky pilku a vyrážím na zahradu pro letošní smrček.

Vánoce miluju a pokaždé se na ně moc těším, ale zrovna do téhle předvánoční činnosti se mi moc nechce. Přece jenom jsem k tomuto stromku, který tu s námi roste už hezkých pár let, docela přilnula. Co na tom, že takových tu máme právě pro tyto účely ještě kolem deseti.

Když jsme si s manželem pořizovali zahradu, napadlo mě, že bychom zde mohli lehce vypěstovat vánoční stromečky pro naši rodinu. Hlavně samozřejmě pro naše děti a jejich radost během Vánoc. V lesní školce jsem za pár drobných pořídila sazeničky smrčků, jedliček a boroviček a nasázela je různě po zahradě. Vybírala jsem pro ně místa, která měla do budoucna zůstat volná. Dávala jsem dobrý pozor, abych těmito dočasnými stromy nijak neomezila plánovanou budoucí výsadbu.

Důležité bylo začít s předstihem, protože než stromek vyroste do vánoční velikosti, docela to trvá. Každý druh stromku roste jinou rychlostí, proto je výhodné zkombinovat více druhů - jedličky například rostou výrazně pomaleji, než smrčky. Tím se využití zasazených stromků rozprostře do delšího časového období.

Pokud si chceme takto vypěstovat stromečky na mnoho let dopředu, je dobré zasadit několik várek sazenic, vždy po pár letech. Stromky je potřeba umístit tak daleko od sebe, aby jeden do druhého nezačal po pár letech vrůstat. Jejich větve by nerostly pravidelně, tím pádem by stromeček neměl krásný tvar, a to by byla škoda.

I když jsem tyto stromky sázela jako dočasné, stejně mě vždycky o adventu zamrzí, že je nemůžu nechat růst dál. Stromeček vždycky řežu s úctou, respektem a velkým poděkováním. Přímo tak zažívám, že kvůli krásné výzdobě obětuji život stromku.

Naprosto ale své děti chápu, že si bez stromečku Vánoce představit nedovedou. I já jsem to tak měla. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem ty nádherné smrčky plné baněk a třásní zbožňovala.

Jednou jsme dokonce s mými sourozenci o letních prázdninách přemluvili babičku, že si u ní nazdobíme vánoční stromeček, jen tak pro radost. Babička pro nás měla pochopení, zašla na zahrádku, uřezala jeden ze slabších, zastíněných smrčků ze svého polodivokého živého plotu a šlo se zdobit. Neměla s tím sebemenší problém, za což jsem jí do dneška vděčná. Jen pro návštěvy to byl trochu šok, když uviděly zářivě ozdobený stromeček, jak si takhle uprostřed léta trůní v babiččině obýváku.

Úplně chápu, že si lidé do svých domácností často pořizují stromeček plastový. Vydrží jim spoustu let a nejsou s ním žádné starosti. Já bych to tak ale nechtěla. Potřebuji něco přirozeného, co krásně voní a připomíná mocnou sílu přírody.

Jsem ráda, že si své vánoční stromky pěstujeme sami. Je to úplně jiné kafe, než si ho koupit na trhu, to mi věřte. Všeho ale do času. Až jednou stromeček nebude pro naše děti nepostradatelnou součástí Vánoc, už je pěstovat nebudeme. Jsem si jistá, že nám jako vánoční dekorace bude úplně stačit pár hezky ozdobených smrkových větví.

Na tu krásnou dobu, kdy jsme trávili Vánoce s našimi drobečky, budeme mít s manželem i trvalou zahradní vzpomínku. Tou je skupinka borovic, zasazených před léty jako vánoční, na které se ale nedostala řada. Měly tak možnost vyrůst do výšky a změnit se v maličký, krásně voňavý borový hájek.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková