Už vás někdy kousnul slimák?

Už vás někdy kousnul slimák? No vidíte, přece jenom to s nimi není tak zlé. Pojďme se podívat na slimáky trochu jinou optikou.

Netvrdím, že to jsou sympatická stvoření. Sama se s nimi dost výrazně potýkám. Jako naschvál jim chutnají květiny, které mám obzvlášť ráda, třeba třapatky nachové nebo venkovsky pestré vlčí boby. Také melouny a dýně jsou u nás v permanentním ohrožení. Z křupavých ledových salátů občas zbydou jen košťály. Proč nemilují třeba svlačec?

Pořád je to ale dobré. HODNĚ DOBRÉ. Protože:

1) Slimáci nekoušou. Představme si situaci, kdyby byli slimáci od přírody vyzbrojeni silnými kusadly, třeba jako mravenci. To bychom je museli sbírat velmi opatrně a v pevných rukavicích. Každou chvíli bychom mohli schytat nějaké to kousnutí. A co teprve děti, určitě by pro ně slimáci byli postrachem.

2) Jsou pomalí. Nikam vám při sbírání neutečou. Horší by bylo, kdyby byli rychlí třeba jako myši. Kdybychom vyšli na svou zeleninovou zahrádku - a v ten moment by to jenom zasvištělo, jak by všichni slimáci bleskurychle prchali do svých úkrytů. Pokud by se jich chtěl člověk zbavit, musel by na ně rafinovaně číhat.

3) Nelezou na stromy. Buďme rádi, že nám při trhání třešní nepadají za krk. Všechny ty chutné a šťavnaté plody ovocných stromů jsou před nimi v bezpečí. Jinak nevím, nevím... To bychom se možná museli rozloučit s lahodnými broskvemi, švestkami či hruškami. Jakmile by začaly dozrávat, na stromy by nalezly zástupy slimáků a zlikvidovaly by úrodu podobným stylem, jako hejno sarančat oholí celý strom.

4) Jsou naprosto tiší. Ani to není samozřejmostí. Co kdyby při kousání nebo plazení vydávali nějaký silnější, nepříjemný zvuk? To by při jejich množství mohl být docela slušný kravál. Vzpomeňme si, co dokážou takové cikády, nebo jen náš běžný cvrček. Ani představa, že by bzučeli jako mouchy nebo komáři, není zrovna lákavá.

Slimáci mají i další pozitiva - jsou kompletně nejedovatí, nemají žihadlo, jejich sliz nic nerozleptává, jsou pachově neutrální a neumějí létat.

Z toho všeho mi vyplývá, že můžeme být ještě celkem v pohodě :)

Autor článku: Jaroslava Ševčíková