Svatojánská doba v mé zahrádce

Několik posledních let jsem si vždycky v červnu přichystala na noční stolek knížku Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara. Slavné dílo, které jsem kdysi, coby studentka anglistiky, měla za úkol přečíst a nepřečetla. Teď, po mnoha letech a už jako zahradnice, jsem na ně začala být zvědavá. Zajímalo mě, jestli je v této divadelní hře zachycená ona zvláštní atmosféra svatojánských dnů.

Jestli totiž některý z měsíců v roce považuji za doslova magický, pak je to právě červen. Rostliny jsou svěží, krásně šťavnaté a všude vládne atmosféra jemnosti. Kolem svátku svatého Jana se v zahradě objevují světlušky. Rozsvěcují se, kousek popoletí a pak se zase ztratí ve voňavém šeru. V tuto dobu mám vždycky pocit, že celou přírodou prostupuje jakési vznešené tajemno. Máme tu i letní slunovrat, kdy se jaro mění v léto, a s tím pak zakrátko i celé vyzařování přírody.

Často jsem přemýšlela, jaké rostliny si do zahrady zasadit, aby její červnová atmosféra byla co nejpůsobivější. Abych si ji mohla co nejvíc užít, než zmizí v letním žáru.

Do své květinové zahrádky jsem proto vybírala hlavně trvalky s tlumenými barvami a jemným vyzařováním. Třeba něžné KAKOSTY. Ty se u nás dají pěstovat v mnoha druzích a odrůdách, z nichž většina rozkvétá právě v červnu. Jejich drobné, lehoučké květy působí mile a vzdušně. Můžeme si vybrat z barvy bílé, růžové, nachové nebo modré.

Kakosty mám tak ráda, že jich mám plnou zahrádku. A protože rády rostou na slunci, v polostínu i stínu, vykukují na mě vlastně odevšad. Mnohé z nich tvoří hodně řídké keříčky, a tak je sázím spíš jako rostliny doprovodné. Nejlépe ke květinám, které jsou celkově pevnější (jako třeba denivky), a které po odkvětu kakostů převezmou štafetu ve vytváření krásy.

Svatojánské období si už nedokážu představit bez KONTRYHELE. Nejraději pěstuji Kontryhel měkký (Alchemilla mollis), který právě v tuto dobu naplno kvete. Těžko bych našla květinu, která má v sobě tolik šťavnatosti a zároveň tak decentní květenství.

Stejně jako kakostů, tak i kontryhele je v mé květinové zahrádce hodně. Klidně jím zaplním i větší souvislou plochu, kde hezky vynikne. Vytvoří hustý pokryv půdy, kam se jen tak nějaký plevílek neodváží.

K mé červnové zahrádce patří i tradičně venkovské PIVOŇKY. Mám oblíbené hlavně ty s jednoduchými květy. Jsou lehké, a proto se na rozdíl od plnokvětých neklátí do stran. I po dešti si dál kvetou hrdě vzpřímené. Třeba taková odrůda 'Pink Dawn' mě naprosto okouzlila. Hezky vystihuje jemnou atmosféru těchto dnů.

Na všech zmíněných trvalkách se mi líbí i jejich odolnost a mimořádná dlouhověkost. Nepotřebují zvláštní péči, jsou zdravé, a to je fajn. V mém žebříčku oblíbenosti šplhají stále výš a výš ještě z jednoho dalšího důvodu. Vůbec nechutnají slimákům. Na naší zahrádce, kterou mají slimáci velmi rádi, zůstávají trvale a spolehlivě neokousané.

Ráda je ještě doplním třeba veselými mavuněmi, kosatci a spoustou lesních jahůdek. Dohromady tak v zahradě vytvoří příjemně povznášející náladu. Člověk by tam měl málem chuť skládat verše jako Shakespeare. Navíc jsme teď těsně před letními prázdninami. Konec školy, bezstarostnost a letní radovánky jsou nadosah. Ideální to čas školní mládeže.

A právě mládí je to, co z červnové přírody naplno vyzařuje. Kdybych měla v lidském životě najít období, které se svou kvalitou podobá svatojánské době, byla by to čerstvá plnoletost. Hned si představím půvabnou, mladicky svěží a bezelstnou dívku, která se těší na všechno, co jí život přinese. Třeba takovou, jakou mám zrovna doma – svoji dceru.

I v Shakespearově hře Sen noci svatojánské se všechno točí kolem mládí, krásy a lásky. Příběh se odehrává v lese plném elfů a skřítků, kteří ovládají různá kouzla. A právě díky nim jsou všechny milostné peripetie nakonec šťastně vyřešeny.

I má snaha přečíst si tuto knížku konečně došla do zdárného konce. A jestli jsem z ní cítila tu zvláštní atmosféru svatojánských dnů? Určitě ano. I já mám v tuto dobu nejblíž tomu, abych uvěřila v kouzla. Když si takhle v podvečer vyjdu ven podívat se na poletující svatojánské mušky, vždycky se na chvíli krásně zasním. Vůbec bych se nedivila, kdybych tam mezi kakosty a kontryhelem zahlédla tančící víly.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková