Slimáčí kalamitka

Slimáci jsou v zahradách už tak rozšířeným tvorem, že si jistě zaslouží i pár veršů:

Co to vidí oči mé,

v paprice se díra dme!

Co se děje, kdo tu byl

a luskem mým se osvěžil?

•

Děr je tady mnohem více,

s přeháněním na tisíce,

až svět se se mnou zatočil,

že někdo mi tu pytlačil!

•

Když není dosti pozornosti

a slimáci se mi tu hostí,

pak úroda, byť  je jí dosti,

prudce klesá na jakosti.

•

Prazvláštní má taktiku,

že nesní celou papriku,

pud jeho jasně velí: zkus

každý jednotlivý kus!

•

Jako gurmán on si žije,

plody všechny navštěvuje,

nakousne, pak upije si moštu

a přeleze k dalšímu koštu.

•

Cožpak není úniku

ani uvnitř skleníku?

Jak mohl proniknout i sem,

kde sklem střežená je zem?

•

Však slimák, jako každý tvor,

má svaté právo na prostor.

Dumám, jak žíti spolu v míru,

když vtom objevím další díru.

•

Zde chybí půlka salátu,

jen počkej na mou odplatu!

Pár granulek ti tady dám,

však jako vrah si připadám.

•

Solit nechci, žádný div,

leda snad po stovce piv,

tělíčko tvé rozpustit

nemohu přec dopustit!

•

Ach ta empatie, ohled, cit!

Mě k zabíjení nelze použít,

a tak, ať nebudu či budu chtít,

chovnou stanici zde budu mít.

•

Však humanita má své meze,

střevlík na pomoc mi leze,

též ježek z křoví, ještěrka,

to bojová je úderka.

•

Tým slimáků je v přesile,

což je mi dosti nemilé,

armádu teď posilují svoji

a z polí v okolí se rojí.

•

Než obrátí se situace,

to na pár dekád pilné práce!

A říkám to už bez legrace

neb nejsem mladé generace.

•

Už neumím si představit,

jak žravost jejich zastavit,

kéž objeví se z láhve džin

a uskuteční tento čin!

•

Už vidím se, jak džin mi slouží

a plní, po čem srdce touží,

zdraví, štěstí, jasná volba

a teď už zahradní to tvorba.

•

Je dobré přání promyslet

a od slimáků oddechne si svět,

však neženu to na hranu:

"Ať slimák přejde na pránu!"

•

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková