Proč mít na zahradě MIŠPULI
Když jsem před bezmála dvaceti lety sázela na naši zahradu mišpuli obecnou, neměla jsem s ní ještě žádnou zkušenost. Na vlastní oči jsem ji nikde růst neviděla. Dočetla jsem se ale, že přináší zvláštní, chutné ovoce. A právě po něm jsem zatoužila. Byl to další krok k ovocné soběstačnosti mé rodiny. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že mě čeká setkání se stromovou dámou, o jejichž krásách by se daly skládat básně.
Jak si tak naše mišpulka svým pomalým tempem rostla, líbila se mi víc a víc. V každé roční době vypadala krásně a originálně. Na jaře mě překvapila velikost jejích bílých květů, které na pozadí dlouhých listů pěkně vyniknou.
Během léta je mišpule hustě pokrytá tmavě zelenými listy. Působí dojmem usedlé starší dámy, oblečené v široké sukni. Vytváří temnější atmosféru. Proto bych ji nesázela do míst, která je třeba prosvětlit nebo vyvolat dojem veselosti.
Později se listy zbarví do výrazných žluto-oranžových odstínů a vytvoří tak na zahradě parádní podzimní podívanou.
S postupujícím rokem se mi zdá mišpule čím dál krásnější, což není mezi ovocnými stromy běžné. Po opadu listů totiž zůstává na větvích viset spousta kulatých, hnědých plodů, které působí neobvyklým, ale ozdobným dojmem. Z mého pohledu mišpule právě v této době dosahuje svého estetického vrcholu.
Ne každý to tak ale vidí. Třeba moje maminka má názor přesně opačný. Důvodem je zřejmě křivolaký tvar větví, které často rostou v nezvyklých úhlech a po opadání listů vyniknou. Právě tohle mi ale připadá malebné. Koruna mišpule obvykle začíná velmi nízko a i samotný kmen může mít poněkud pokřivený tvar.
Do tvaru stromu řezem nijak nezasahuji. Jak tak korunu během let pozoruji, vidím, že mišpule moc dobře ví, co dělá. Nijak zvlášť svou korunu nezahušťuje.
Ale vraťme se ještě k plodům, kvůli kterým jsem vlastně mišpuli zasadila. Strategie zrání tohoto ovocného druhu je velmi zajímavá. Když už je všechno ostatní ovoce, od jahod až po jablka, snědeno či uskladněno, mišpule teprve vytahuje svoje eso z rukávu. Její plody, malvice s drsnou hnědavou slupkou, dozrávají totiž až po přemrznutí. Můžeme je otrhávat i za mrazu a pod sněhem.
Jsou tvrdé, zmrzlé, ale po přenesení do tepla změknou. Dužnina ztmavne, takzvaně zhniličkovatí a mišpulky jsou tím připravené ke snězení. Pokud by byly uvnitř světle zelené, je to známka toho, že jsou ještě nezralé.
Někdy je lepší si alespoň část úrody otrhat už v listopadu, dokud jsou plody ještě tvrdé, a na pár týdnů si je uskladnit. Postupně budou docházet. Když je necháme dojít na stromě, stává se, že rychle opadají. Dozrávání uskladněných mišpulí můžeme urychlit tak, že si je po troškách přenášíme na mráz, popřípadě do mrazničky.
A co říct o jejich chuti? Pro mnoho lidí jsou plody mišpule vyhledávanou pochoutkou. Já osobně mezi ně bohužel nepatřím, nedokázala bych je pojídat neveliko. Spíš si jen tak občas uzobnu pro zpestření jídelníčku a pro zdraví. Do budoucna se chci více zaměřit na jejich zpracování, třeba ve formě likéru. Ovoce zatím spíše rozdávám. Nejvděčnějším odběratelem je můj osmdesátiletý tatínek, který je rád jí v téměř neomezeném množství. A co případně zbude, o to se rádi postarají ptáci a jiná drobná zvířátka.
Mišpule je pro mě tedy stromem, který obdivuji spíš pro jeho krásu, než pro chuť jeho ovoce. I kdybych neměla v úmyslu sníst jedinou mišpulku, na svoji zahradu bych si ji stejně zasadila. Její příjemná společnost už by mi dnes chyběla.
Rozhodnete-li se pro mišpuli, je dobré vzít v úvahu její důležitou vlastnost, a tou je rozložitost její koruny. Má tendenci růst opravdu hodně do široka. Jedna z našich mišpulí už při výšce asi tří metrů dosáhla šířky šesti metrů. A protože i já jsem při sázení tuto její vlastnost podcenila, jedna z jejích větví se po letech ocitla dobré dva metry za hranicí našeho pozemku. Naštěstí sousedé, rodina mé sestry, tuto přátelsky podanou mišpulovou "ruku" přijali. My na oplátku hostíme na své zahradě větev jejich třešně a smrku :)
Když mišpuli dopřejeme dost místa, bude moci doširoka rozprostřít své větve a vytvořit krásný tvar koruny. A takhle vyniknout. Pro mě je mišpule jasným příkladem toho, že rozložitost může dámě velmi slušet.
Výhodou je, že tento ovocný druh je samosprašný. Budete mít proto úrodu, i když vám na zahradě poroste jen jediný strom. Můžete si vybrat z několika odrůd, z nichž nejrozšířenější a velmi osvědčenou je odrůda 'Holandská'. Mišpule se prodávají na podnoži buď z hrušně, nebo z hlohu. Uvádí se, že na hrušňové podnoži dorůstá strom větších rozměrů, což můžu ze své zkušenosti potvrdit. Mišpule dobře rostou na slunci a dokonce i v polostínu. Pro dobré dozrávání plodů totiž nepotřebují dostatek slunce, ale mráz. Do úplného stínu se mišpule nehodí.
Když se člověk rozhlédne po dnešních zahradách, mnoho mišpulí neuvidí. Mohlo by se tedy zdát, že se jedná o novinku, která se v našich končinách teprve začíná pěstovat. Ale není to tak. V minulých stoletích se u nás mišpule pěstovala, a to v klášterních zahradách, zámeckých parcích i na užitkových zahradách. Vysazovala se také do vinohradů, kde často zplaňovala.
Spíše se tedy nabízí otázka, proč se u nás mišpule pěstovat přestaly? Nevím. Po svých zkušenostech s jejím pěstováním žádný důvod nenacházím. Současný trend vysazování těchto krásných stromů rozhodně vítám. Není nad staré dobré retro!
Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková