NARCISY - okamžitá jarní krása

Před pár lety jsem si položila otázku: Jak rychle vytvořit na zahradě záplavu jarní krásy, aniž bych k tomu potřebovala květinové záhony? Na pozemku, kde se to hemží myškami, krtky a zajíci? V místech, kde jsou k dispozici jen husté porosty pýru a těžký jíl bez humusu?

Odpověď byla jednoznačná - narcisky. Inspirovaly mě k ní krásné a zdravé narcisové porosty, které jsem objevila mezi křovinami a lánem polí nedaleko naší zahrady.

No jasně, vždyť cibule narcisů, na rozdíl od mnoha jiných cibulovin, nechutnají hlodavcům. Není třeba se obávat, že by pečlivě zasazené cibulky využili k podzimní hostině. Nemusíme je po zatažení listů vyrývat, uskladnit a na podzim opět sázet, jako se to doporučuje třeba u tulipánů. Vitálnější odrůdy dokážou spokojeně růst na jednom místě po celé dlouhé roky a postupně vytvářet velké trsy. Některé dokonce zplaňují. Můžeme je bez ostychu nazvat bezúdržbovými, což je přesně vlastnost, o kterou mi v tomto období šlo nejvíce.

Začátkem podzimu jsem se pustila do vybírání vhodných odrůd. Narcisy jsou díky svým vlastnostem velmi populární, a tak jejich šlechtění běží na plné obrátky. Existuje už více než dvacet tisíc odrůd, od miniaturních až po plnokvěté, s částí okvětních lístků v odstínech růžové, meruňkové či sytě oranžové.

Vzhledem k podmínkám naší zahrady jsem se ale zaměřila na odrůdy odolné, nepřešlechtěné a léty prověřené.

Vybrala jsem si třeba odrůdu 'Golden Harvest', která je prý narcisem téměř nezničitelným. Uvádí se, že je výborný do trávníků, kde se rychle množí.

Zajímalo mě, jestli 'Dutch Master' má opravdu takové kvality, aby mohl být považován za nejlepší z trubkáčů, narcisů s květem ve tvaru dlouhé trumpetky.

Byla jsem zvědavá i na 'Tenuior'. Jestlipak stojí za to mít odrůdu, která se předávala z generace na generaci po více než dvě stě let?

Uvidím, zda si odrůda 'Carlton' zaslouží své přízvisko "narcis nezmar".

Neodolala jsem ani čistě bílým květům odrůdy 'Thalia', které na mě působí vznešeně. Tato oblíbená a velmi stará viktoriánská odrůda je prý poměrně dlouhověká, což oceňuji.

Výsledkem byla objednávka asi deseti odrůd v celkovém množství osmdesáti cibulek. Provedla jsem ji samozřejmě tajně, abych v rodinném prostředí nevzbudila rozruch. :)

O umístění narcisů na zahradě je dobré popřemýšlet. Jsou krásné na jaře, ale jejich listy začnou docela brzy žloutnout a sesychat. Nakonec rostlina zatáhne a do dalšího jara jako by ani nebyla. Během krátké doby musí listy narcisů pomocí fotosyntézy nabrat sílu a uskladnit ji ve svých cibulích pro další rok. Je proto dobré nechat listy po odkvětu přirozeně dožít.

V praxi to znamená zasadit je tam, kde není třeba začátkem jara, to znamená asi jeden měsíc po odkvětu, sekat trávu. Na tohle jsem si dala velký pozor. Kdybych je umístila do otevřených travnatých ploch, přidala bych tím práci svému muži. Musel by jim při sečení vyhýbat. Tím by v něm zcela jistě vznikla silná narcisová alergie, a to by byla škoda.

Usoudila jsem, že vhodným místem bude blízké okolí keřů a stromů v řidších živých plotech. Jsou to místa, kam sekačkou zajíždíme až při letním sečení, pokud vůbec. Lehké přistínění narcisům vadit nebude, dokážou dobře růst i v polostínu. Bude jim prospívat i peřinka z podzimního spadaného listí.

Když očekávaná hromada narcisových cibulí dorazila, bylo mi jasné, že mě čeká pořádný kus práce. Do cesty mi ale přišla šťastná náhoda. Manžel v té době chystal díry pro betonování zahradních sloupků pomocí motorového vrtáku. Když viděl, jak se rýčem pokouším vydolovat díry ve spleti pýru, nabídl mi, že mi je všechny vyvrtá. Za chvíli bylo hotovo a zbytek už byla fajn prácička.

Většina narcisů v naší zahradě je raných, vykvétajících už začátkem dubna. To je doba, kdy ještě téměř nic nekvete a zahrada je holá a nevýrazná. Žlutá barva jí dodá veselost, která člověka po zimě potěší.

Co jsem o narcisech nevěděla, ani se nikde nedočetla, je fakt, že dokážou šířit radost do značné vzdálenosti. Soudím tak podle stupně otrhanosti kvetoucích trsů, které se nacházejí v okrajové části pozemku. Ta těsně sousedí s polní cestou, kterou si lidé z blízkého města rádi vybírají k víkendovým procházkám.

Některé z květů tak zřejmě dělají parádu ve vázách v panelákových bytech. Nevadí mi to. Ať dělají radost tam, kde je krása čerstvých květů nejméně dosažitelná. V tomto případě se rozdělím ráda. I tak jich máme dost a dost. :)

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková