LÍPA - náš uvítací strom

Představme si, že se blížíme ke svému pozemku. Přicházíme blíž a blíž, až zahlédneme první dobře viditelný strom. Není to strom ledajaký. Je to strom "uvítací". Strom, který nás uvádí do našeho zahradního prostoru.

Představuje první dojem z naší zahrady, co se stromů týče. A první dojem je, jak známo, jen jeden. O to větší váhu tedy má. Určitě bude rozdíl v tom, jestli při příchodu spatříte svůj milovaný strom, nebo nějaký nepříliš oblíbený druh, nedej bože dokonce proschlý či nemocný exemplář.

V ideálním případě by při očním kontaktu s tímto stromem mělo nastat něco jako láska na první pohled. Ryze příjemné pocity spřízněnosti, chuti se na něho dívat a pobývat v jeho přítomnosti.

Asi takhle nějak jsem přemýšlela, když jsem vybírala strom pro tuhle zahradní VIP pozici. Strom, který se mi vybavil jako první, byla lípa - laskavá stromová dáma s voňavými květy a listy ve tvaru srdce. Ano - to je přesně ono! Místa je tu na ni dost, bude mít šanci vyrůst v krásný, majestátní strom.

Stále mám v živé paměti, jak moje hodná babička z Tvarožné Lhoty každý rok trhala plné zástěry květů na sušení pro celou rodinu. Měla přímo na své zahradě lípu snad stoletou. Byli jsme za sušené květy rádi - u nás v širokém okolí žádná lípa nerostla a často se stávalo, že jsme kvetení lip prošvihli. Když už jsme se k nějaké vzdálenější vypravili, byla většinou odkvetlá.

I proto bylo mým přáním mít na zahradě lípu vlastní. A když bude navíc růst přímo u zahradního vstupu, nebudu mít ani šanci přehlédnout, že právě kvete. Navíc, lípy jsou specialistky na vytváření krásného tvaru koruny. Pohled na ni tedy bude pastvou pro oči, a to i v zimě, kdy jsou ladně vedené větve zcela odhalené.

Přátelská povaha lipových stromů se projevuje v mnohém. Kromě příjemné atmosféry, kterou kolem sebe šíří, a voňavých květů, obletovaných lidmi i včelami, nám poskytuje i své jemné lístky.

Pojídání mlaďounkých lipových listů je nepříliš známou záležitostí, která ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Já osobně nejsem, co se týká stravování, žádný extrém. Rozhodně nejsem typ, kterého by vše zdravé a přírodní automaticky přitahovalo. V tomto případě si ale opravdu pochutnám. Lístky se dají používat do jarních salátů. Jejich chuť je jemná a příjemná. Ideální jsou přibližně do letního slunovratu, pak jsou tužší a už to není ono. Ráda si je občas trhám ze stromu přímo do pusy. Jen se snažím nedělat to před svým synkem, který mě rád upozorňuje, že pojídání listů stromů je prostě doménou zvířat :)

Pokud vás při pohledu na fotografii zarazí, že nám přímo pod lípou roste růže, jejíž šlahouny už se proplétají mezi lipové větve, je na místě položit si otázku: Co za "chytrou hlavu" napadlo zasadit tak trnitou rostlinu právě pod strom, ze kterého se mají otrhávat květy na čaj? Ano, ano, byla jsem to já. I takovéto zahradnické seky se stávají, když člověk začíná. Elegantní lípa s romantickou růží je sice kombinace krásná, ale poněkud nepraktická.

I když uvítacím stromem může být strom jakýkoliv, rozhodnutí zasadit si lípu se ukázalo být pro naši zahradu správným. Pokaždé, když ji vidím, mám dobrý pocit a procházet kolem ní mi také dělá radost. A když si takhle za mrazivých zimních dnů udělám čaj z jejích květů, třeba ještě oslazený vlastním lipovým medem, je to pro mě pohlazením nejen po těle, ale i po duši.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková