Květinové melodie

Vždycky jsem se podivovala nad tím, jaké neuvěřitelné množství hudebních melodií existuje. A přitom je k dispozici jen omezený počet tónů. Připadalo mi, že už snad všechno muselo být složeno, ale není tomu tak a asi ani nikdy nebude. Neustále vznikají melodie nové, které nás překvapují svojí krásou či nápaditostí. Stále tu existuje možnost objevit zcela novou, originální kombinaci tónů, která bude úžasná, zajímavá a v posluchačích vzbudí silné emoce.

I v zahradě ale můžeme tvořit krásné melodie - třeba pomocí květin. Těch je opravdu velké množství a každá z nich má svoji jedinečnost, podobně jako jednotlivé hudební tóny. Některé se k sobě navzájem velmi hodí a dohromady vytvoří harmonický celek a jiné zase ne. Když spolu sesadíme rostliny k sobě ladící, bude výsledný dojem příjemný. Podle toho, jaké květiny použijeme, vznikne "melodie" veselá a hravá, klidná, jemná, nostalgická či naopak divoká, extravagantní.

Jistěže by se dal květinový záhon připodobnit také k obrazu, k barevné přírodní malbě. Ale v případě květin je zde jasný vývoj, dynamika, proměny v čase. Spíše mi to připadá jako nějaký příběh, jako taková "zahradní píseň", která postupně prochází všemi ročními obdobími.

Tato píseň začíná brzy na jaře, nesměle, pozvolna, hezky pianissimo. Pokračuje v jednoduchém rytmu, ale s jasně postřehnutelnými tóny očekávání něčeho velkého a radostného. Poklidná melodie sněženek, šafránů a fialek skromně zdobí svět. Postupně přibývá množství dalších tónů s tím, jak přirůstá zeleň a další jarní květy. Píseň zní lehce a svěže.

Jak rostliny získávají na síle a jejich růst se zrychluje, i dynamika květinové písně se mění. Jarní květiny už odkvetly a na řadu přicházejí další. Píseň je čím dál hlasitější, rychlejší a intenzivnější, rozléhá se už po celé zahradě. Přichází oslnivá letní show! Květiny všemožných barev, tvarů a velikostí se doslova předvádějí. Jako by stály na pódiu v záři reflektorů a ukazovaly se světu v celé své nádheře. Je to období plného maxima - vyvrcholení našeho zahradního songu.

Poté přichází zpomalení a píseň se opět zjemňuje. Doba zrání semen vyžaduje trpělivost, zahradní melodie je proto poněkud táhlá, ale stále zajímavá. Pomalu se dostáváme do nostalgického podzimního zabarvení. Listy květin opadávají a rostliny tak postupně přicházejí o svoji krásu. Radostných tónů ubývá a na řadu se dostává tesklivá mollová stupnice. Zato se však v písni objevuje jistá hloubka, zralost a získaná zkušenost.

Posledním tónem této dlouhé zahradní skladby je první mrazík, který ukončí život všech nadzemních částí rostlin. Po dobu několika měsíců teď uslyšíme jen ticho. Ale nic proti tichu, má také svoje kouzlo. O to víc potom budeme schopni všímat si jemných jarních tónů.

Květinový záhon tedy ani zdaleka není jen obyčejným shlukem rostlin. Je to píseň, která umí zahradu rozeznít. Záleží jen na nás, jaká píseň to bude. Může být kratičká a velmi prostá, třeba jako jednoduchý dětský popěvek. Ale může být i symfonií - krásným uměleckým dílem, které bude těšit všechny kolemjdoucí.

Já sama jsem, co se týká hudby, poměrně nepoužitelná. Hraji sice trochu na klavír, ale žádnou kloudnou písničku se mi nikdy složit nepodařilo. Svým hlasem dokážu známé melodie napodobit jen přibližně a od svých dětí mám doma zpívání dokonce zakázané :)

Zato zahradní hudbu skládat, zdá se, docela umím. Netvrdím, že jsem virtuóz - co se týká květinových kombinací, zatím se držím spíše těch známých, osvědčených "songů". Postupně se ale propracovávám i k těm sofistikovanějším, méně obvyklým. Zkouším otevřít svou mysl dokořán a nechat tak přicházet nápady zcela nové, nevšední, překvapivé. Ve skrytu duše doufám, že se mi podaří vytvořit i nějaký ten zahradní hit :)

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková