KEŘOVÉ RŮŽE - čistá krása

Myslela jsem, že se mi to nestane, ale i já jsem kouzlu růží propadla. Nedalo se tomu uniknout, jelikož květy růží jsou mistrovským dílem krásy. Přestože osobně velmi oceňuji jednoduchost a skromnost květů, třeba těch lučních, ráda se nechám oslnit i ušlechtilou nádherou růží.

Na co si dobře vzpomínám je krásný, romantický růžový keř mé babičky, kolem kterého jsme procházeli do zeleninové zahrádky. Každý rok na konci června jsme její plné růžové květy nosívali paní učitelce v den vysvědčení.

Když jsem přemýšlela, co na náš pozemek zasadit, právě na tento keř jsem si vzpomněla. Zatoužila jsem také takový podobný mít a vnést tak do zahrady více romantiky. Trochu jsem zapátrala a ke svému údivu zjistila, že se u nás dají sehnat desítky, ne-li stovky odrůd keřových růží všemožných barev, tvarů a velikostí. Otevřel se přede mnou nový svět a moje vášeň pro pěstování růží tím byla odstartována.

Hned na podzim mi pošta přivezla velký balík prostokořenných sazenic z růžové školky a šlo se sázet. Byla jsem zvědavá, jestli přečkají zatím poměrně nehostinné podmínky našeho holého pozemku. Nebyla jsem si tím vůbec jistá, přestože jsem vybrala odrůdy odolné a nenáročné z řad takzvaných sadových růží. S radostí jsem ale rok za rokem sledovala, že jim nevadí jílovitá půda, sucho ani častý vítr.

Sadové růže totiž nejsou žádné choulostivé princezničky, jakými často bývají nízké čajohybridy. Je ale nutné splnit jim základní požadavek, a tím je místo na slunci. Čím větší zastínění, tím méně růže kvetou a mohou trpět nemocemi. Také mají rády, když vzduch může volně proudit mezi větvičkami a po dešti je osušovat. Proto je dobré, aby okolní výsadba nebyla příliš zahuštěná.

Obdivuji je pro jejich nenáročnost, co se týče údržby. Není třeba je chránit před mrazem, ani pravidelně stříhat. Každý rok znovu a znovu záplava květů bez jakýchkoliv starostí. Žádné velké zastřihování či přihnojování jsem za posledních patnáct let neprovozovala a růže i bez mojí péče spokojeně rostou do krásy. Uvidíme, jestli to tak půjde i nadále, ale zdá se mi to nadějné. Splňují ideální trojkombinaci vlastností, což je odolnost, nenáročnost a krása.

Na co jsem si dávala v průběhu let velký pozor bylo to, abych jimi zahradu nepřeplácala. Vybírala jsem proto přednostně růže s květy jednoduchými, abych co nejvíce zachovala ráz přírodní zahrady. Svým květem mi tak připomínají planou růži šípkovou, kterou mám moc ráda. Oproti ní ale mohou vykvétat opakovaně a vnášet tak do zahrady krásu po mnohem delší období.

Úplně odolat růžím s plným nebo poloplným květem ale samozřejmě nešlo, a tak i několik takových nám na zahradě roste. Třeba stálekvetoucí něžná růže Stanwell Perpetual, nebo klasika mezi růžemi, ušlechtilá kráska New Dawn. Ta může růst buď jako širší keř, nebo ji lze popínat.

Také s barvami jsem hodně opatrná a ladím dohromady jen pár odstínů. Nerada bych, aby zahrada působila jako pouťová směsice barev. Pro naši zahradu jsem zvolila odstíny bílé, růžové a červené, které se k sobě krásně hodí. Většinu růží máme spíše světlých, s červenou šetřím a používám ji jen na oživení. Mám totiž ráda, když zahrada působí poklidně a spíše umírněně.

Keřové růže si můžeme vybrat ze široké škály velikostí. Od nizoučkých až po velkolepé keře s výškou tří a více metrů. Také tvarem keře se odrůdy od sebe významně liší. Některé vytvářejí keře jemně stavěné, s tenkými pružnými větvičkami, třeba ve tvaru gejzíru. Jiné jsou více robustní nebo husté a velmi neprostupné, což se může hodit třeba do živého plotu. Na některá místa jsou nejvhodnější růže, které mají vzpřímený růst, jako je třeba Růže dužnoplodá, známá svými obrovskými šípky. Zkrátka, máme možnost si vybrat odrůdu přesně šitou na míru naší zahradě.

Na svou ochranu zvolily tyto krásné rostliny strategii trnitosti a vlastně se jim ani nedivím. Některé to vzaly velmi důkladně a vybavily se větvičkami až s rekordním počtem trnů a trnečků na centimetr čtvereční. Jiné, možná odvážnější, odhalily své větvičky o něco více. Jsou ale i růže téměř beztrnné, jako je třeba James Galway, kterou letos plánuji ubytovat i u nás.

Při výsadbě na našem neoploceném pozemku pro jistotu růže chráním pletivem. Alespoň prvních pár let, dokud rostliny nezesílí. Už několikrát se mi totiž stalo, že si na mladých trnitých větvičkách pochutnali zajíci. Zřejmě mají plechové tlamičky :)

Dostáváme se ke známé a opěvované kvalitě růží, a tou je jejich vůně. Vůně růží má mnoho podob, od slaboučké, kterou ucítíme až těsně u květu, až po vůni velmi intenzivní, která se vznáší v širším okolí rostliny. Může být sladká, omamná, jemňoučká či exotická. Některá připomíná vůni vanilky, čaje nebo cedrového dřeva. Jsou i růže, které voní po jablkách, borůvkách nebo citrusovém ovoci. Vůně růží je tak široké téma, že by mohlo být samostatným vědním oborem.

Často si chodím přivonět ke svým růžím a tu příjemnou vůni si vychutnávám. A protože v mnoha kulturách je růže spojována s energií lásky, ráda si přitom představuji, že tato vůně je právě tou koncentrovanou láskou, kterou tak do sebe lehce a hojně přijímám.

Mnohé z růží, hlavně ty jednoduše kvetoucí, jsou velmi atraktivní i pro hmyz, hlavně pro včely. V době květu kolem keřů nastává veselé hemžení. I během této dopravní špičky chodím vůně zkoumat. Upozorňuji ale, že trocha obezřetnosti je zde na místě. Díky mé nepozornosti se mi už několikrát při nadechování vůně z bezprostřední blízkosti květu málem podařilo nasát i včelku :)

Myslím, že mít možnost potěšit se krásou, třeba právě růží, má v životě mnohem větší důležitost, než jakou jí běžně přikládáme. Já osobně třeba pozoruji, že ji vyhledávám čím dál více. Krásu růží totiž vnímám jako potravu pro duši. A tak tyto rostliny sázím dál, abych si toho lákavého a výživného pokrmu mohla dosytnosti užívat. V červnu, kdy většina růží vykvétá naplno, si tak na své zahradě připadám jako v michelinské restauraci.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková