Jak vybírat RODOVÝ STROM

Pokud je vám příjemná myšlenka zasadit si na své zahradě rodový strom, pak je tento článek věnován právě vám.

Proč vlastně vznikají pojmy, jakým je třeba "rodový strom"? Snad proto, že lidé mají rádi symboly. Možná se i vám líbí dávat věcem kolem sebe symbolický význam. A právě o tom to je. Můžeme se rozhodnout vybrat si z těch mnoha druhů stromů naší přírody jeden jediný, zasadit ho a dát mu symbolický význam podle vlastního uvážení. Třeba ho připodobnit k síle svého rodu.

Už samotný zvuk slova "rod" je silný. Jde nejen o naši současnou rodinu, ale i potomky našich potomků a jejich rodiny. Dokonce i všechny naše předky, jejichž geny v sobě nosíme. Zní to trochu monumentálně, že? A proč ne? V představách si můžeme tvořit cokoliv, a tak proč si občas nepohrát i s trochou té velkoleposti? :)

Určitě to neznamená, že i naši potomci budou povinni tento strom obdivovat a ctít. Jedná se čistě o náš osobní vnitřní svět, o naše vlastní pocity. O to, jak my sami budeme svůj rodový strom vnímat. Pro nás to může být superúžasný strom, ale vůbec není třeba to vyhlašovat do světa a všechny své potomky na tento strom opakovaně a důležitě upozorňovat. Z vlastní zkušenosti vím, že zvláště u teenagerů to vyvolává reakce až nečekaně nelibé :)

Jak tedy na to? Jak si vybrat svůj rodový strom?

Prvním faktorem při rozhodování, jaký druh stromu zvolit, je velikost zahrady. Změříme si, pro jak velký strom máme na zahradě místo. Počítáme s velikostí plně vzrostlého stromu.

Docela často se setkávám s tím, že majitelé zahrad chtějí napasovat velký strom, například lípu, na místo, kam se v plné vzrůstnosti nemůže vejít. Argumentují asi takto: "Ale vždyť bude trvat spoustu let, než takhle vyroste. To my už tady nebudeme". S tímto přístupem se ztotožnit nedokážu. Z jejich slov cítím: "Nás nezajímá, co se stromem bude dál, až vyroste tak, že bude větvemi narážet do stěny domu nebo přesahovat až nad sousedův skleník."

Myslím, že právě u rodového stromu je tento způsob uvažování nemístný. Má-li být symbolem našeho rodu, pak bychom mu měli dopřát růst svobodně, košatit do všech stran a postupně dosáhnout své plné velikosti a krásy. Přece vůbec nevadí, že ho takhle uvidí až generace, které přijdou po nás. Nemusíme uvažovat jen v horizontu našeho vlastního života.

V přírodě je naštěstí dostatek stromů vhodných pro zahrady nejrůznějších velikostí. Můžeme tedy vesele vybírat.

Dalším krokem je uvědomit si, jaké podmínky můžu svému rodovému stromu nabídnout. Hodně slunečního svitu, nebo spíš polostín? Mám na svém pozemku podmáčenou půdu, nebo suchý jíl? Jsme v teplé oblasti, nebo na horách? Tím se nám výběr opět zužuje.

Od této chvíle přibíráme k zdravému rozumu navíc intuici. Tuto jemnou vnímavost budeme potřebovat při dalším, ještě užším výběru. Každý druh stromu má své zvláštnosti, je něčím typický. Dalo by se říct, že má svoji osobitost.

My hledáme takový strom, který s námi bude v co nejhlubším souladu. Pokud jste zahradní začátečníci, zkuste si třeba prohlížet obrázky stromů a zkoumat, jak na vás který strom působí. Jaké pocity ve vás vyvolává. Pak se vydejte do přírody a zkoušejte si chvíli jen tak pobýt v přítomnosti různých stromů, pod jejich korunami. Je vám u tohoto stromu příjemně? Nebo vám něco nesedí? Možná v sobě pocítíte nějaké "ale", nějaký nesoulad. Mohou to být pocity velmi jemné, ale i ty jsou důležité. Proto je dobré si takto zkoumat stromy o samotě, když vás nikdo neruší, a můžete se soustředit jen a jen sami na sebe.

Třeba zjistíte, že je vám nádherně pod ořešákem, osvědčenou klasikou venkovských usedlostí. Tento strom má schopnost odpuzovat obtížný hmyz, a tak letní posezení pod ním může být příjemným zážitkem. To, že z něho na podzim opadá spousta tmavého, později mazlavého listí, pro vás není problém. Vždyť mezi listím budou i chutné ořechy!

Ani bych se nedivila, kdybyste se bez přemýšlení rozhodli pro lípu, náš národní strom s krásně stavěnou korunou. V létě rádi posloucháte bzučení včel, které tam přilákají voňavé květy. Možná vás překvapí, že si v její blízkosti připadáte jako v laskavé mateřské náruči.

Anebo chcete cítit obrovskou sílu a pevnost mužně vyhlížejícího dubu? Už jen představa jeho hlubokých a pevných kořenů vám možná dělá dobře. Mně tedy určitě.

Třeba vás fascinuje jinan se svým unikátním tvarem listů a zajímavě stavěnými větvemi. Vůbec vám nevadí, že roste hodně pomalu. Spíš oceňujete neskonalou houževnatost, díky které tady na naší planetě přebývá už hezkých pár milionů let.

Rodovým stromem se klidně může stát i ovocný strom. Třeba jabloň nebo hrušeň na semenné podnoži, a to přesně té odrůdy, jejíž plody jste v dětství u babičky tak milovali.

Když pominu vyloženě krátkověké druhy (jako třeba broskvoň), druhy příliš choulostivé nebo náchylné ke zlomení, myslím, že každý ze stromů se může stát tím rodovým. Dokonce i ten, který už na vaší zahradě roste, vysazený předchozími majiteli. Můžete ho prostě "adoptovat", nazvat ho rodovým a podle toho se k němu chovat.

Takže přátelé, je čas pustit se do toho! Já osobně jsem ráda, že s výběrem našeho rodového stromu jsem si dala opravdu záležet. Měla jsem to ulehčené v tom, že jsem měla k dispozici velkou neosázenou plochu. Navíc mi můj muž, kterému je rodový strom tak trochu šumafuk, dal při výběru zcela volnou ruku :)

Doporučuji příliš nespěchat, postupovat spíše pomaleji, zato důkladně. Bude to stát za to. Za pár let budete možná překvapeni, jak krásně a silně na vás bude váš rodový strom působit. Tak, jak jsem byla překvapená já.

Pokaždé, když se na náš rodový strom dívám, nebo pod ním procházím, zaplaví mě jemná, poklidná radost. Radost z toho, že mám svoji rodinu. Svůj rod. Že žiju s lidmi, se kterými je mi dobře. Že mám o koho pečovat, koho podporovat a o koho se můžu opřít. Je to právě rodový strom, který umí krásně a vytrvale přesměrovávat pozornost člověka k tomuto uvědomění.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková