FERTÖDI ZAMATOS – maliník do nepohody

Zrání malin, sladká to doba letních prázdnin, je tady. Příroda nabízí další ze svých mistrovských kulinářských kousků, jak je ostatně jejím dobrým zvykem. Slaďoučkou chuť s trochou té kyselinky a k tomu výrazné, příjemné aroma. Navíc v krásně barevném provedení maličkých jednohubek.

Když jsem byla ještě holka školou povinná, byly u nás na venkově maliny běžnou součástí téměř každé zahrádky. Byly takovou samozřejmostí, až jsem získala dojem, že obyčejnější ovoce ani nemůže být. Pro mě a mé sourozence byly v té době mnohem atraktivnější a vzácnější barevné ovocné bonbóny, které jsme si tajně kupovali. Na maliny jsme často úplně zapomínali.

Užili jsme si jich hlavně díky tatínkovi, který často dobrácky a zvesela zavelel: "Děcka, Majko, jde se na maliny!" A jelikož byl obdařen přirozenou autoritou, celá šestičlenná rodina jsme zamířili k našemu rozsáhlému maliníkovému porostu a jako hejno kobylek jsme ho ozobali.

Hodnotu malin jsem si uvědomila až později, když jsem se přestěhovala do paneláku. Žádné široko daleko nerostly a já jsem na ně měla takovou chuť! Slíbila jsem si, že až budu mít svoji zahradu, malin v ní bude tolik, abych se jich mohla já i moje rodina najíst, co hrdlo ráčí.

Když nadešel čas, prozkoumala jsem zahradnické katalogy a vybrala více odrůd jednouplodících i remontantních maliníků v barvě červené i žluté. Pár osvědčených odrůd jsem přesadila i ze zahrady našich známých. Byla jsem zvědavá, kterým z nich bude prostředí naší vznikající zahrady nejvíce vyhovovat.

S postupem let, jak maliníky rostly, rozdíly mezi jednotlivými odrůdami se začaly ukazovat. Byly větší, než jsem čekala.

Přiznám se, že jsem žádný z maliníků za celou dobu nijak nehnojila ani nezalévala. Zamulčované byly jen během prvních dvou let. Ne že bych jim to nechtěla dopřát, ale při zakládání velké zahrady na to nebyl čas ani fyzické síly.

Navíc jsem to brala i jako test odolnosti. Na své zahradě jsem chtěla mít hlavně rostliny, které nevyžadují zvláštní péči. Odrůdy maliníku se mezi sebou liší, a to jak vzrůstností, trnitostí, schopností růst bez opory, tak i rychlostí odnožování. Samozřejmě také velikostí a chutí plodů. Mají různé požadavky na množství živin a vody. Záleží na tom, jak byly vyšlechtěné. Některé kultivary bez pravidelného přihnojování nebo zavlažování rostou slabě a plodí málo.

Bylo zajímavé sledovat, jak se třeba remontantní maliníky, tak úžasně plodící v kvalitní půdě a závětří na zahrádce známých, chovají na naší vyprahlé pláni. Jejich výhony dorůstaly do poloviční výšky, než je pro ně typické, a viditelně slábly. Podobně se chovala většina odrůd, čemuž se vzhledem k nulové péči ani nedivím.

Vyskytla se ale mezi nimi jedna, které se podmínky naší zahrady vyloženě zalíbily. Tou je maliník červený se zvučným názvem Fertödi Zamatos, původem z Maďarska.

Z pár zasazených proutků se během patnácti let stal zdravý, hustý porost o velikosti asi patnácti čtverečních metrů. Dobře, že roste na místě, kde se může volně rozšiřovat. Bylo by škoda ho nějak omezovat. Jakoby si vůbec nevšiml, že ho nikdo nehnojí ani nezalévá, a že jeho kořeny mají k dispozici jen jílovitou půdu bez humusu. I tak vytváří šlahouny o výšce téměř dva metry. Zdá se, že nemá nic ani proti silnému větru, který mu často dělá společnost. Na svém prostoru si hospodaří naprosto soběstačně, porost se sám obnovuje, a tak mu do toho nezasahuji.

Každé léto přináší bohatou úrodu malin vynikající chuti. Nejsou to žádné miniplodečky, ale velké, důstojně vyhlížející kousky. Vůbec nevadí, že plodí jen jednou ročně. Úroda je tak veliká, že se malin stihneme dosyta najíst a ještě jich hodně zbude na zpracování.

V praxi se mi tak krásně potvrdila moje počáteční teorie, že stojí za to vyzkoušet víc odrůd téže plodiny. Je lepší si trošku zaexperimentovat, než vsadit na jednu jedinou odrůdu, byť jinde osvědčenou a doporučovanou. Je tak mnohem větší pravděpodobnost, že narazíme na odrůdu, která se na naší zahradě bude cítit jako doma. Třeba zrovna tak, jako se Fertödi Zamatos cítí u nás.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková