Kuchyňská zahrádka

Můj vztah k vaření se na stupnici od chladného nezájmu po vášnivou lásku nachází tak někde uprostřed. Ačkoliv jsem tuto činnost nikdy moc nevyhledávala, vaření pro celou rodinu se stalo mou každodenní realitou.

A protože jsem povahy praktické, přemýšlela jsem, jak si přípravu jídla co nejvíce zjednodušit. Zaujala mě rada, že prý by člověk měl pěstovat často sklízenou zeleninu, jako třeba pažitku či petrželku, na takovém místě, aby si pro ni kdykoliv mohl zajít jen v papučích.

A tak jsem si svoji oblíbenou naťovou zeleninu zasadila právě takhle - pár metrů od vstupních dveří do domu. Na místo, ke kterému vede široký pevný chodníček. Většina trasy je chráněna před deštěm převisem střechy.

Tohle umístění se mi velmi osvědčilo. Ocením ho v nejrůznějších situacích, z nichž tu nejtypičtější uvedu jako modelovou:

Dokončuji oběd a vzpomenu si, že bych do jídla ještě ráda přidala nějakou zelenou nať. Venku je zrovna mokro a představa, že bych měla jít někam dál do zahrady, není lákavá. Právě jsem podala heroický výkon tím, že jsem opět stála několik hodin u sporáku. Celého toho kulinářského procesu už jsem více než nasycena. A teď mám ještě obouvat gumáky a vydat se až k záhonkům? Jen kvůli trošce toho zeleného listíčka?

Ale přece jenom - těch vitamínů, co tam je! Byla by škoda jich nevyužít. Celé jídlo by bylo hodnotnější. A tak se ve mně odehrával vnitřní boj, přičemž někdy vyhrála touha po vitamínech a jindy prostě holt ta lenost.

Od té doby, co mám svoji "kuchyňskou zahrádku" na takhle krásně přístupném místě, není co řešit. Hop a skok v papučkách, přinést hrst zeleniny je dílem okamžiku. Odradit mě můžou jen kroupy závažnější velikosti nebo hurikán :)

Co všechno je součástí mé kuchyňské zahrádky? Na samém začátku ji tvořilo jen pár trsů naší klasické pažitky pobřežní a petrželka kudrnka. Postupně jsem tuhle naťovou klasiku doplňovala dalšími, méně obvyklými druhy.

Třeba cibulí zimní, která je známá i pod názvem "sečka" nebo "ošlejch". Protože pochází ze Sibiře, je odolná a plně mrazuvzdorná. Můžeme ji na zahradě pěstovat jako trvalku a průběžně sklízet její šťavnaté duté listy. Snadno se množí dělením podzemních cibulek, takže z jedné rostlinky se nám časem vytvoří celý trs. Divím se, že není v zahradách více rozšířená. Já na ni nedám dopustit. Konkrétně pěstuji odrůdu 'Kroll', která má oproti jiným odrůdám vyšší obsah vitamínu C a dalších cenných látek.

Nesmí zde chybět ani pažitka čínská, někdy také nazývaná "česneková pažitka". Má uzoučké, placaté listy, které jsou sice trošku tužší, ale mají příjemnou česnekovou příchuť. Kvete krásným bílým květenstvím, které je lákadlem pro nejrůznější hmyzáčky.

Své čestné místo v mé kuchyňské zahrádce má i česnek sibiřský 'Čerga', což je zajímavý druh vytrvalé naťové zeleniny. Má širší, ploché listy, které se dají pravidelně seřezávat. Mám ráda jejich ostřejší česnekovou chuť. Občas mu přilepším zálivkou navíc, protože v pěstování nemá rád sucho.

Jsem ráda, že zde mám pohromadě takovou rozmanitost druhů. Sklízím je postupně v průběhu roku podle toho, na co máme doma zrovna chuť. Také se samozřejmě řídím tím, která z natí je zrovna nejkřehčí a nejšťavnatější.

Většinou začínám na jaře naší klasickou pažitkou. Když začne kvést, přecházím více na ostatní druhy. Na podzim končím lístky Čergy, které jsou v tuto dobu ve výborné kondici. V takovémto společenství rozhodně nehrozí, že by došlo k nepříjemnému výpadku v přísunu této zdravé surovinky.

Letos je součástí mé kuchyňské zahrádky i krásně voňavá majoránka zahradní. Mám zde také několik rostlinek měsíčku lékařského, který nejenže dodá celému záhonku barevný šmrnc, ale jeho jedlé okvětní lístky lze používat pro ozdobení pokrmů.

Stálicí tohoto záhonku je i jahodník měsíční, který jsem si sem zasadila jen tak pro radost. Má schopnost plodit po hodně dlouhou dobu a tvoří pěkné trsy, které se na rozdíl od ostatních jahodníků nerozšiřují odnožemi. Když jdu pro zelenou nať, jsem vždycky zvědavá, jestli pro mě bude mít nachystanou nějakou tu jahůdku. Většinou má a potěší mě tak lahodným a zdravým plodem své práce.

Stejně tak i já, pokud se zrovna nepřihodí nějaký ten kulinářský trapas, ráda potěším své blízké dobrým obědem, třeba i vyzdobeným trochou toho zeleného z mé kuchyňské zahrádky.

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková